Bob obecný

Faba vulgaris Moench. (Vicia faba L.)

Agrotechnika

Nejlépe se mu daří v oblastech s mírným, spíše chladnějším podnebím s dostatkem
srážek a dobrou zásobou vody v půdě. Nároky na teplo nemá bob vysoké, klíčí při 3 – 4 °C a mladé rostliny snášejí jarní mrazík do – 5°C.
Na vláhu je bob velmi náročný a citlivě reaguje na její nedostatek. Optimální jsou pravidelně rozdělené srážky v období od začátku kvetení až do dozrávání.
Nejvíce mu vyhovují těžší půdy, jílovitohlinité až hlinité v nevýsušných polohách kukuřičné, řepařské a bramborářské oblasti.
V osevním postupu je řadíme nejdříve 4 roky po sobě, nejčastěji mezi dvě obiloviny s nejvhodnější následnou plodinou pšenicí ozimou.
Nejvhodnější je pH neutrální až slabě kyselé.
Po sklizni předplodiny, je třeba provést podmítku a na podzim kvalitní hlubokou orbu. Při jarní předseťové přípravě půdy je nutné se vyvarovat utužení půdy, jež by vedlo k rozvoji kořenových chorob. Proto je vhodnější i z hlediska zachování půdní vláhy minimalizovat polní operace použitím kompaktoru.
Hnojiva ve středních dávkách lze aplikovat při předseťové přípravě půdy v dávce 20 – 30 kg P/ha a do 50 kg K/ha, vyšší dávky draslíku nejsou příliš vhodné kvůli negativnímu vlivu na klíčení. Hnojení dusíkem není zpravidla nutné, lze použít startovací dávku do 20 kg/ha v případě nízké zásoby pohotového N. Tato plodina je vděčná za organické hnojení, na rozdíl od hrachu snáší i přihnojení chlévským hnojem.

Výsev

Bezprostředně před výsevem prokypříme půdu do hloubky seťového lůžka,tj. 8 cm.
Setí se provádí nejčastěji na přelomu března a dubna.
Bob se seje v čisté kultuře s optimálním výsevkem při pěstování na semeno u běžných odrůd v množství 450 až 500 tisíc klíčivých zrn/ha a u nízkých bělokvětých odrůd s výsevkem 600 až 700 tisíc klíčivých zrn/ha, což je v průměru 250 až 350 kg/ha s šířkou řádků od 15 do 35 cm a hloubkou 6 až 8 cm.
Bob snáší i přízemní mrazíky do – 5°C.
Pozdní výsev vede k poklesu výnosů a nedoporučuje se mělčí výsev.

Ochrana:

Bob je nejčastěji zaplevelován jednoletými dvouděložnými pleveli a jednoděložnými travami. Protože na počátku vegetace je konkurenční schopnost bobu slabší, je nutné u semenářských porostů přistoupit k účinnému chemickému hubení plevelů, zvláště v prvních týdnech po zasetí. Přitom je nutné podle možností využívat také agrotechnické zásady při jarní přípravě půdy. Nejspolehlivějším chemickým opatřením proti dvouděložným plevelům je preemergentní postřik jedním nebo kombinací herbicidů, např. Topogard 50WP s Commandem 4EC a řadou dalších. Při pravidelném výskytu lipnicovitých plevelů je účelné použít graminicidy v době, kdy trávy mají 2 – 4 listy a bob je na začátku intenzivního růstu, tj. 15 – 20 cm vysoký. Postemergentní hubení dvouděložných plevelů je metodicky náročné, protože bob je v tomto období vůči chemikáliím citlivý. Je zapotřebí postupovat podle metodik, tj. použít vyšší dávky vody, trysky tvořící kapky v průměru nad 0.5 mm, ošetřovat za slabého slunečního svitu při teplotě do 22 oC. Bob neošetřujeme bezprostředně po děšti, protože dochází ke smývání ochranné voskové vrsty na listech. Nejvhodnější používané herbicidy a další informace lze vyhledat v aktuálním Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin. Porost určený na píci zpravidla chemicky neošetřujeme.
Nejvážnější příčinou úbytku a poškození rostlin během vegetace jsou choroby a škůdci. Vyšší výpadek rostlin při vzcházení u bělokvětých odrůd je dán absencí taninu, který plní v životě rostlin úlohu obrany proti chorobám a škůdcům zejména v tomto raném období. Z chorob přenosných semeny se nejčastěji setkáváme s bakteriózami a patogenními houbami jako jsou Ascochyta, Fusarium, Alternaria, Cladosporium. Mořením osiv lze snížit nebezpečnost bakterióz a většiny houbových chorob. Nejefektivnější ochranou proti strupovitosti (Ascochyta fabae) je i nadále výsev certifikovaného osiva.
Komplex kořenových a krčkových chorob (Fusarium sp., Phomopsis fabae, Pythium debaryanum, Rhizoctonia solani) se může projevit jak na právě vzešlých, tak na vývojově starších rostlinách černáním báze lodyhy a vadnutím listů. Jde o choroby dispoziční, projevující se především u porostů oslabených nevhodnou agrotechnikou jako je například pozdní a mělký výsev, špatné dávky herbicidů, výsev bobu brzy po sobě nebo umístění na trvale zamokřený pozemek.
Hnědá skvrnitost (Botrytis fabae) se projevuje drobnými rudohnědými skvrnami, které se za vlhkého, teplého počasí mohou zvětšovat a přejít v agresivnější fázi této choroby. Napadá především přehoustlé porosty a způsobuje defoliaci až odumření celých rostlin. Chemická ochrana během vegetace je možná s využitím registrovaných fungicidů, i když v zemědělské praxi to není běžné pro neuspokojivou účinnost.
Na bobu se vyskytuje i celá řada viróz, jedná se vždy o komplexní napadení několika druhy virů. Účinnou ochranou je především prostorová izolace od porostů jetelovin a včasná chemická ochrana proti přenašečům viróz, tj. proti mšicím a třásněnkám. Protože poškození savým hmyzem rovněž otevírá cestu ostatním patogenům, je efektivní tento postřik provést. Silněji jsou napadány beztaninové bělokvěté odrůdy, proto je třeba zejména těmto porostům věnovat pozornost a včas je ošetřit insekticidy.
V teplejších oblastech může být porost poškozen výskytem rzi bobové (Uromyces fabae). Ochranou je včasný výsev a výběr odolnější odrůdy, fungicidy proti rzi u nás nejsou zatím povoleny.
Ze škůdců je zapotřebí sledovat výskyt listopase čárkovaného, který je škůdcem na listech vzázejících rostlin, přičemž jeho larvy vyžírají kořeny a hlízky. Jeho aktivitu omezuje nižší teplota a při větším napadení je chemický postřik nezbytný do fáze 3-4 pravých listů. Třásněnky – svým sáním poškozují vrcholy rostlin, poupata, květy i mladé lusky a přenášejí některé virové choroby. U semenářských porostů je nutné chemické ošetření, které je zároveň účinné i proti dalšímu savému škůdci bobu – mšici makové. Dospělci jsou černé barvy, vlivem jejich silného sání se listy i lusky deformují a jsou nebezpečnými přenašeči viróz.
Zrnokaz bobový – způsobuje pokles klíčivosti napadených semen, znehodnocuje osivo i tím, že otvory způsobené larvami jsou branou pro vstup houbových chorob. Likvidace v porostu je obtížná, nejúčinnější je postřik v době květu vhodným chemickým přípravkem za dodržení aplikačních zásad s ohledem na včelstva. Ve skladech je možno hubit škůdce plynováním

Sklizeň

O termínu sklizně bobu rozhoduje způsob jeho pěstování. U porostů určených k výrobě kvalitní objemné píce je nejčastěji využívána metoda sklizně celých rostlin systémem silážování drtě, tzv. metoda GPS. Principem této metody je sklizeň nadzemní části rostlin a její rozdrcení speciální sklízecí řezačkou s vícenožovým bubnem tak, aby došlo k narušení zrn. Optimální doba sklizně je tehdy, když sušina drtě dosáhne 35-40%. Monokulturně pěstovaný porost je na počátku žluté zralosti, kdy semena jsou pevná a lusky ve spodní třetině již černé. Tato sklizňová technologie zaručuje produkci kvalitní, vysoce bílkovinné krmné píce pro skot s výnosem až 1,6 t dusíkatých látek z hektaru. Důležitým faktorem je dokonalé konzervování silážní drtě. Výhodou této metody je snížení nákladů v důsledku úspory pesticidů a včasné uvolnění pozemku pro pěstování následné plodiny.
Další způsob pěstování bobu, jako krycí plodiny pro podsev jetelovin, vyžaduje snížení výsevku na 0.4 MKS s využitím širších řádků (24 cm) tak, aby se zachovala světlost porostu. V tomto případě se zpravidla využívá dělená sklizeň. Po dosažení sušiny 20-22% bob doporučujeme posekat na řádky, kde se nechá zavadnout na sušinu 40-45% a následně sklidit sběrací řezačkou. Nevýhodou tohoto způsobu sklizně je značná závislost na počasí.
Sklizeň semenného porostu se provádí přímo kombajnem – optimální doba je v plné zralosti při poklesu vlhkosti semen na 20-22%. Pro výmlat je nutné snížit počet otáček mlátícího bubnu tak, aby nedošlo k poškození zrna. Při nízké vlhkosti výrazně stoupá procento mikropoškození, snižuje se klíčivost a hlavně vzcházivost. Po sklizni je zapotřebí i zdánlivě suché osivo 24 hodin ventilovat a poté vyčistit, případně dosušit na optimálních 15% vlhkosti.